13 mýtů a omylů o tom, co je správná výživa a co reálně škodí

24.09.2015 | 14158x | Petr Fořt | Strava

Motto: Mýty o potravinách vyhovují producentům i jimi placeným odborníkům a škodí spotřebitelům stejně jako mýty o „léčivých“ potravinách. Existuje mnoho rozporuplných informací a různých mýtů o potravinách a zdraví. Není divu, že veřejnost je zmatená.

Proč existuje tolik mýtů o potravinách?

Mnoho teorií o působení určitých potravin na zdraví nebylo nikdy vědecky prokázáno a mnoho dalších ještě ani nebylo zkoumáno. Naopak existuje řada studií, která upozorňuje na fakt, že vlastně na každé potravině lze najít „něco pro a něco proti“. S mýty je to stejné, ať už se jedná o víru, nebo o výživu. Vznikají buď zkreslením informací při jejich předávání ve veřejnosti, nebo dokonce i vlivem chybné interpretace informací v médiích. Některé mýty o výživě šíří ti, kdo mají eminentní zájem na prodeji určitých potravin nebo doplňků stravy. Velké množství chybných informací, mýtů a pověr se vědě podařilo vyvrátit, další však zůstávají mimo oblast jejího zájmu s odůvodněním, že „takovou pitomostí se nebudeme zabývat“. Je tudíž evidentní, že mnohé informace jsou zastaralé, a dokonce je to tak, že o mnohých potravinách toho mnoho nevíme, nebo vůbec netušíme, jak blahodárně působí.

Většina veřejnosti nechápe, co odborníci myslí doporučením jíst „pestrou vyváženou stravu“. Obtížné je realizovat nic neříkající obecná doporučení typu „snižte konzumaci jednoduchých sacharidů“. Otázkou je, k čemu jsou taková doporučení, která jsou zcela odtržená od reality běžného stravování.

Co se týče realizace platformy, kterou nazvu „optimální strava“, komplikace nastávají také díky (upřímné?) snaze autorů různých „příruček a kuchařských knih“ (například o dětské výživě), které často píší lékaři ve spolupráci s nějakou „kuchařkou“, případně jakási laická autorka, která se nedrží doporučení lékařů ani oficiálních odborných doporučení, často proto, že je vůbec nezná, nebo je to osoba, která nemá bohaté osobní zkušenosti se stravováním dětí, nebo jde o stoupenkyni nějakého alternativního výživového stylu. Jinými slovy, dnes píše „kuchařské příručky“ doslova kdekdo – a podle toho to v praxi vypadá. Totiž tak, že nikdo neví, co je správné – a tudíž to většina veřejnosti vůbec neřeší. Hlavně, když je dost jídla za co nejnižší cenu.

Paradoxem je, že lékaři, a dokonce i někteří odborníci na výživu, „masírující“ veřejnost varováními před hroznými konci, nebude-li se řídit obecnými doporučeními racionální výživy (nebude-li jíst „celozrnné produkty“, mazat si je umělým tukem čili margarínem a zapíjet to polotučným mlékem), rozhodně nehýří zdravím, pokud dokonce sami nepatří do skupiny zdravotně nadprůměrně ohrožené části populace. Lékaři veřejnost „poučují“, jak se má stravovat, ačkoliv součástí studia medicíny až donedávna nebyla problematika výživy a aktuálně je obor „výživa člověka“ na lékařských fakultách jen jako magisterský, nikoliv jako lékařská specializace. Však také když se obézní pacient zeptá svého lékaře, poté co je vyzván, aby zhubnul, „dobře, ale jak mám zhubnout“, tak ho lékař odkáže „jinam“.

Navzdory tomu, že výživa se intenzivně „přetřásá“ v médiích a zabývají se jí stovky odborných pracovišť na celém světě, je „konečné řešení“ v nedohlednu. Na konkrétních faktech, prezentovaných autorem tohoto článku formou komentovaných příkladů rozporuplných doporučení, si ukážeme realitu. Ta je natolik komplikovaná a především tak obsahově rozsáhlá, že mám reálné obavy, že opět – díky omezenému rozsahu – nebude možné věnovat se danému tématu podrobněji. Nevadí, koncem roku 2015 nebo začátkem roku 2016 vyjde moje nová kniha „K čemu jsou diety“.

Zásadní problém vyplývá z obsahu následující otázky:

CO vlastně znamená stále omílané doporučení konzumace „pestré smíšené stravy v přiměřeném množství – s mírou“? Jak si má veřejnost představit jakýsi imaginární „spotřební koš“, obsahující „jen skutečně zdravé potraviny“? Jak pochopit a realizovat správný poměr živin díky výběru druhů potravin, a to podle jakési (dávno odborně zastaralé) „výživové pyramidy“? Existuje mezi vámi čtenáři někdo, kdo si prostudoval „spotřební koš“ a zamyslel se nad „výživovou pyramidou“? Pochybuji. Možná by se lépe uplatnila „prohlídka“ tzv. zdravého talíře.

JAKÉ potraviny jsou – principiálně – rizikové? Snadná odpověď pro odborníky: no přece žádné, protože takové se nemohou dostat na trh.

Předpokládám, že jste pochopili ironii tohoto konstatování. Stačí sledovat média s jejich zprávami o dalších a dalších infekcích zkaženými nebo nehodnotnými potravinami, o jejich pančování atd. Nicméně, z mého pohledu to jsou následující (nevylučuji, že na mnohé zapomenu nebo se sem „nevejdou“):

Margaríny a rostlinné oleje (dohromady „jedlé rostlinné tuky“) – nadbytek mastných kyselin omega-6, nepřirozená změna konfigurace (původní přírodní molekuly) tuku v margarínech, obsah škodlivých trans-mastných kyselin v některých margarínech, a dokonce i některých rostlinných olejích. K tomu použití různých chemikálií, aby se produkt brzy nezkazil. ČR je v tomto ohledu velmi specifická – nejenom stále masivně propaguje margaríny a levné rostlinné oleje, ale současně neukládá výrobcům potravin uvádět na etiketě obsah trans-mastných kyselin. Přesný opak toho, co je nyní aktuální v USA a většině zemí EU.

Slazené mléčné produkty – nebudu vstupovat na velmi tenký led problematiky mléčných produktů (včetně jejich kvality, či dokonce obsahu rizikových látek, mezi nimi například hovězích estrogenů), jen připomenu zásadní problém se slazenými, ochucenými a „jinak uměle sofistikovanými“ mléčnými produkty.

Maso (i cokoliv jiného), připálené při grilování na přímém plameni – k tomu není co dodat, ale je jasné, že fanoušci grilování mne proklejí a označí za praštěného ortorektika a výživového jezuitu.

Všechny druhy limonád a levné džusy – myslím, že většina z vás už zaznamenala „šrumec“ okolo slazených nápojů, které jsou prokazatelně jedním z hlavních „viníků“ dětské nadváhy a zubního kazu. A kdyby jenom to.

Fruktózový (především agávový) sirup – tak jako je (teoreticky v případě ČR) nejlevnějším olejem palmový, tak světově nejlevnějším sladidlem je sirup z agáve. Kam se hrabe česká řepa cukrovka. Přitom je již jasně prokázáno, že fruktóza je cukrem mimořádně rizikovým především ve zmíněné formě sirupu, tím spíše, je-li vyrobena „uměle“. Doporučuji zdaleka se vyhnout sirupu z agáve a VELMI omezit spotřebu cukru a téměř vyloučit konzumaci všech limonád a „energeťáků“ a „eis tea“.

Konzervanty a většina aditiv – pochopitelně existují „neškodná éčka“, ale na to si musíte přijít sami na netu, tady není místo na uvedení přehledu.

Zbytky agrotechnických chemikálií – použití chemických hnojiv a především všech možných „-icidů“ – škodlivost je dána jakýmisi „normami“ – opět – kontrolní orgány vám budou tvrdit, že jste v bezpečí. Pokud budu tvrdit opak, musel bych to dokázat. Na to nemám čas ani prostředky – a „oni“ to dobře vědí.

Zbytky léčiv a růstových stimulantů v živočišných produktech (včetně mléka) – to je stejný problém jako v bodě výše.

GMO potraviny (viz rozšiřující se seznam států, které je zakazují).

Cukry ve všech formách jiných než limonády, ledové čaje a džusy, především v kombinaci s nekvalitními tuky – tak např. sušenky, piškoty, oplatky, levné „klasické potahované“ müsli tyčinky.

Snídaňové a „jiné“ druhy cereálních směsí, především pufovaných.

Levné uzeniny

Nekvalitní, protože nedozrálé, nahnilé nebo plesnivé, přitom chemicky ošetřené a nakonec ještě „konzervované“ ovoce a zelenina.

Mýty jsou jedna věc, ale ještě horší jsou lži o výživě.

1. Vejce jsou zdraví škodlivá – zvyšují hladinu nebezpečného cholesterolu.

2. Saturované (živočišné) tuky jsou škodlivé – tloustne se po nich, mimo jiné.

3. Musíte jíst převahu celozrnných obilovin – ty musí tvořit minimálně 55 % celkového příjmu energie, protože nízkosacharidová strava je riziková.

4. Konzumace relativně vyššího než tabulkami opatrně doporučovaného množství bílkovin je zdraví škodlivá – škodí kostem a ledvinám.

5. Musíte konzumovat nízkotučné potraviny.

6. Musíte jíst mnoho (minimálně 5) malých denních jídel.

7. Dostatek zdrojů omega-6 tuků (olejů).

8. Margarín má nižší energetickou hodnotu než máslo – zato si ho vždy namažete dvojnásobek v porovnání s máslem.

9. Budu-li jíst hodně bílkovin, především masa, narostou mi nadbytečné svaly (starost ze strany hubnoucích žen).

10. Karobová čokoláda je zdravější a obsahuje méně tuku a kalorií než běžná čokoláda.

11. Houby, spirulina a mořské řasy a tempeh jsou bohatými vegetariánskými  zdroji vitamínu B12.

12. Chilli papričky způsobují tvorbu žaludečních vředů.

13. Na každou chorobu existuje léčivá potravina (pochutina, doplněk).

Nejhorší jsou mýty šířené samotnými odborníky

Mezi takové se úspěšně zařadil německý dietolog Detlef Pape, když zveřejnil vlastní seznam 16 největších omylů a lží ve výživě – zde vybírám jen ty, v nichž se autor tragicky mýlí. Tím jen prohlubuje zmatek.

Když budu jíst méně, zhubnu
Pape: Ne. Kdo jí méně, ztrácí svaly, které jsou spalovačem tuků. Omezíte-li radikálně příjem kalorií, začne si vaše tělo paradoxně dělat větší tukové zásoby na „horší časy“.

Fořt: Kdo jí málo, ztrácí svaly, pravda – ale jen když necvičí nebo už mu nefungují hormony (je staršího data narození). Existuje však i svalová nadváha, a to dokonce i v případě obézních, protože jinak by se ten člověk neunesl. Proto se při hubnutí ztrácí částečně i svalová hmota, ale  není to žádná tragédie. Ale nesmysl je tvrzení, že když hladovíte, tělo si hned dělá tukové zásoby. TO, co se bude dít, je snížení klidového výdeje energie.

Ovoce je dobré na hubnutí
Pape: Ne. Nikdy nejezte ovoce večer. Fruktóza aktivuje inzulin a zastaví noční spalování tuků. Navíc – ovoce je kalorické. Třeba jeden velký banán má v sobě 192 kalorií, to je jako 12 kostek cukru. A jablečný džus má dokonce víc kalorií než coca-cola.

Fořt: Fruktóza neaktivuje inzulin. Některé druhy ovoce (v malém množství – cca do 100 g) později večer nevadí a je to určitě lepší volba než jakékoliv sladkosti. 1 banán standardní velikosti neobsahuje 190 kcal nýbrž jen 60–80.

Sůl zvyšuje krevní tlak
Pape: Ne. Studie ukázaly, že ani velké množství soli (15 až 20 g denně) nezpůsobuje vyšší krevní tlak. Sůl se ukládá v kostech a pokožce. Máte-li ale nadváhu, měli byste příjem soli opravdu omezit.

Fořt: O vztahu nadměrného příjmu soli a krevního tlaku se stále vedou spory. Ukládání soli v kostech a pokožce – to slyším poprvé. Jde totiž o sodík, ten je hlavním mimobuněčným minerálem (iontem), a tak udržuje stálý osmotický tlak. Málo soli = ztráta tekutiny z plazmy = snížení tlaku. U obézních lidí se nadbytek soli projeví zadržováním vody a edémy dolních končetin. Takže solit jen málo.

Po hranolkách se tloustne

Pape: Ne. Vázáním bramborového škrobu na tuky způsobují hranolky mnohem méně inzulinových reakcí než např. celozrnný chléb.

Fořt: Tak tohle svědčí o „podivnosti“ autorově. Nejenom že je to šíleně moc energie, ony se ještě ke všemu často papají s majonézou nebo kečupem, ale také obsahují moc soli, a hlavně moc přepálených, velmi nekvalitních tuků.

Po produktech „light“ se hubne

Pape: Ne.  Často je jen snížen přídavek (?) tuků. Energetická hodnota zůstává kvůli přirozenému složení stále vysoká.

Fořt: Označení „ligth“ se už nepoužívá jen „se sníženým obsahem energie“, nebo „se sníženým obsahem tuků“ – a má to určitá pravidla. Tvrzení Papeho, že po snížení obsahu tuků energetická hodnota zůstává stejná, je nesmysl, ale on to doufám myslí tak, že tuk se nahrazuje především cukry (ale většinou spíše vlákninou). Ale i tak to neodpovídá realitě.

Kdo nesnídá, snáze shodí kila
Pape: Ne. Tělo bez snídaně nedosáhne ideální teploty (37 °C), aby látkovou výměnou spálilo dostatečné množství tuků. Lidé, kteří nesnídají, jsou náchylnější k nadváze.

Fořt: Tvrzení, že lidé, kteří nesnídají, snáze tloustnou, je neprokázané. Tvrzení, že když nesnídáte, nedosáhnete ideální tělesné teploty, je naprostá pitomost. To bych rovnou mohl doporučit v období veder nesnídat, abyste se nepřehřáli. 

Je to k nám blízko

Svět zdraví v číslech

460 704
zhubnutých kilogramů
94
poraden
216
specialistů