Lékaři doporučují solit co nejméně, vědci tvrdí opak. Kde je pravda?

12.12.2017 | 9617x | Petr Fořt | Zdraví, Strava, Nemoci

Solit by se mělo co nejméně, to je mantra současné medicíny. Nejnovější vědecké studie ale prokazují opak, nebo přinejmenším upozorňují na řadu okolností, kdy zmíněné doporučení zdraví spíše ohrožuje, než aby ho podpořilo.

Chybí fakta potvrzující to, že výrazné snížení příjmu soli má příznivý efekt na zdravotní stav. Navzdory tomu Světová zdravotnická organizace (WHO) trvá doslova na radikálním omezení příjmu soli (sodíku), a proto podniká kampaně k realizaci svých doporučení.

Nelze kategoricky dokázat, že snížení příjmu soli snižuje nemocnost a úmrtnost nejenom na kardiovaskulární, ale také na další civilizační onemocnění. Cílem článku je proto upozornit veřejnost na vědecky nepodložená a z praktického pohledu sporná doporučení zdravotnických orgánů.

Solit nebo nesolit?

Sůl je nezbytnou součástí potravin, a to jak v podobě jejích přirozených zdrojů, tak v podobě potravinářských produktů a běžných pokrmů. Strava zcela bez soli je chuťově nepřijatelná, a tak kampaň za její omezování skrývá skutečný problém současného stravování, kterým je kritický nadbytek sacharidů, a to nejenom jednoduchých (tzv. cukrů), ale také jejich složitých forem (polysacharidů).

Proč je sůl pro lidský organismus důležitá

Sodík hraje v lidské fyziologii zásadní roli, protože...

  • kontroluje objem tělních tekutin a pomáhá udržet rovnováhu zásad a kyselin
  • přibližně 40 % sodíku je obsaženo v kostech, další v tělesných orgánech a zbylých 55 % se nachází v krevní plazmě a mimobuněčných tekutinách
  • sodík je nutný pro správnou funkci nervové soustavy, přenos látek mezi buňkami a jejich vstup do buněk a udržování optimálního krevního tlaku
  • na sodíku závislé enzymy jsou nutné pro trávení a vstřebávání sacharidů
  • chloridové anionty obsažené v soli pomáhají udržet stabilní objem krve, její pH , stejně jako pH tělních tekutin
  • chlorid je hlavní mimobuněčný aniont udržující řadu buněčných funkcí, kterými jsou krevní tlak, acidobazická rovnováha, svalová aktivita a přesun vody mezi jednotlivými části těla
  • chlorid je hlavní složka kyseliny chlorovodíkové, která je nezbytná pro trávení a vstřebání bílkovin (díky činnosti žaludku)

Nedostatek chloridového aniontu se projeví stavem zvaným hypochlorhydrie (nízký obsah kyseliny chlorovodíkové v žaludku), což může způsobit zdravotní potíže, kterými jsou nadýmání, akné, deficit železa, říhání, porucha trávení, průjem a potravinové alergie a intolerance.

Nedostatek sodíku způsobí tzv. hyponatremii, to je stav, kdy je nízká hladina sodíku v krevní plazmě, což ve svém důsledku znamená zvýšení jejího objemu a otok tkání včetně možného edému mozku. Chronický nedostatek sodíku může zůstat nepoznán, nicméně je příčinou následujících zdravotních problémů: nevolnost a zvracení, bolest hlavy, ztráta energie a únava, inkontinence, nervozita a změny nálady, svalové křeče, bezvědomí.

Proč se mohou odborné studie mýlit

Specifikem vědy je nejistota a opatrnost. Kupodivu v případě doporučeného příjmu soli jsou si zdravotnické orgány „jisté“. Do hry vstupují nebojácní nezávislí odborníci, díky nimž vznikl tento článek.

Jestliže se alespoň okrajově zajímáte o medicínu a výživu, možná jste si všimli, že výsledky studií se pohybují „ode zdi ke zdi“. To proto, že studie zabývající se lidským zdravím mají problém se standardizací metodiky. Člověk není laboratorní zvíře typické jednotným genofondem, chované ve standardních podmínkách a živené unifikovanou výživou. Principiální metodické chyby se vyskytují především v tzv. observačních (pozorovacích) studiích. Jak se zdá, WHO to je jedno.

Jaký by měl být optimální příjem sodíku

Problematiku optimálního příjmu soli (sodíku) shrnuje Cochrane Review z roku 2011, která uvádí, že „nebyly nalezeny přesvědčivé důkazy, že strava s nízkým obsahem soli prospívá či zhoršuje zdravotní stav“. Přitom tato studie hodnotila závěry více než 150 randomizovaných klinických studií a 13 populačních studií. Jistěže není jediná, výzkum pokračuje, a jak uvidíte v dalším textu, hromadí se důkazy, že vše je asi jinak, než tvrdí WHO.

Cituji nejnovější fakta, která uvádí Dr. Joseph Mercola v článku „Překvapení: Cokoliv vám bylo řečeno o soli, je chybné“ (2017):

  • Konzumace soli v množství převyšujícím horní hranici oficiálního doporučení nezpůsobuje zvýšený pocit žízně, ani zvýšenou produkci moči. Studie na ruských kosmonautech ukázala, že pocit žízně snižuje a zvyšuje chuť k jídlu.
  • Vyšší příjem soli zvýší produkci glukokortikoidů a zvyšuje dostupnost vody pro tkáně a podporuje metabolismus (zvyšuje chuť k jídlu). 
  • Vyšší příjem soli nezvýší riziko kardiovaskulárních onemocnění (KVO). Je to především rovnováha sodíku a draslíku, co hraje roli v riziku KVO.


Krevní tlak určuje poměr sodíku k draslíku, nikoliv sodík samotný

Principiálně je správný poměr sodíku k draslíku 1:5. V reálné výživě je sodíku mnohem víc než draslíku, protože většina lidí jí málo zdrojů draslíku (zelenina, ovoce, ořechy). Výsledkem není jen hypertenze, ale také další obtíže, jimiž jsou ledvinové kameny, osteoporóza, revmatoidní artritida, poruchy kognice (poznávací schopnost), šedý zákal, poruchy erekce, žaludeční vředy a rakovina.

Rizika, související s omezeným příjmem sodíku (soli)

Níže vyjmenovaná rizika jsou formulována na základě analýzy výsledků vědeckých studií provedených v posledních několika letech. Nicméně aktuálně nelze uvedená rizika prohlásit za absolutně platná.

  • Zvýšení inzulínové rezistence (inzulínová rezistence souvisí se vznikem diabetu 2. typu a kardiovaskulárními onemocněními)
  • Riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění (spíše jde o nepotvrzené riziko z obou stran – jinými slovy, riziko se může zvýšit, ale také nemusí, proto je nutné provést další seriózní, nikoliv tedy observační studie)
  • Riziko srdečního selhání (některé studie upozorňují na zvýšené riziko úmrtí u osob trpících srdečním selháním v případě nízkého příjmu sodíku)
  • Riziko dyslipoproteinémie (omezený příjem sodíku může zvýšit hladinu tzv. LDL cholesterolu a spolu s ním také tukových látek (tzv.triglyceridů, přesněji triacylglycerolů)
  • Riziko úmrtí diabetiků 1. i 2. typu (existuje souvislost mezi nízkým příjmem sodíku a rizikem náhlého úmrtí diabetiků, i v tomto případě je však nutné provést další studie)
  • Riziko hyponatrémie – snížení hladiny sodíku v krevní plazmě (K tomu dochází u starších osob, sportovců, silných konzumentů kofeinu, lidí na nízkoproteinové dietě, u milovníků sauny, při velmi dlouhém hladovění a ketóze. Toto riziko se může projevit takéu vitariánů.) R
  • Riziko minerálové dysbalance (nízkosodíková dieta vyvolá paradoxně souběžně deficit hořčíku a vápníku, ale přitom stoupá koncentrace draslíku v krevní plasmě)


Kdo jde proti legislativě a zdravotnickým organizacím, jde proti proudu

Naštěstí existují odborníci, bez výjimky zahraniční, díky nimž odborná veřejnost dostává objektivní informace. Není to ale moc platné (celosvětově), protože mašinérie byrokracie je nekompromisní. A tak lékaři stále pacienty před solí stále varují, dokonce i v situacích, kdy příbalové letáky léků připomínají nutnost měření hladiny sodíku (a dalších minerálních látek) v krvi či kontrolu ledvinových funkcí. Ve vodách českého informačního rybníčku se proto dočítáme velmi opatrná upozornění na to, že „tady něco nehraje“. Děje se to zpravidla tímto stylem:

Obecně řečeno, příliš mnoho sodíku (potažmo soli), spolu s dalšími formami do průmyslových potravin přidávaných chemikálií, škodí. Na druhé straně příliš nízký příjem sodíku má řadu negativních dopadů na zdraví. Teoreticky bychom mohli říci, že nejnižší riziko úmrtí a vážných zdravotních problémů souvisejících s příjmem sodíku mají lidé, kteří sodíku konzumují jen tolik, co odpovídá „zlaté střední cestě“, tedy průměrné hodnotě doporučeného rozpětí.

Inu, u nás se nevyplácí „dráždit hada bosou nohou“, rozuměj – v rámci lékařské komunity se nedoporučuje mít „jiný názor“, přestože je podložen výsledky nezávislých vědeckých studií. Co znamená ono „doporučené rozpětí“?

Jaký by měl být optimální příjem sodíku?

Optimální příjem je zdravotnickými institucemi stanoven na 3000–5000 mg sodíku denně. To je 7,5–12,5 g soli (stolní sůl obsahuje cca 40 % sodíku).

Známý newyorský vědec James DiNicolantonio charakterizuje tzv. low-sodium diet (stravu s nízkým obsahem sodíku), jde o stravu obsahující 1 čajovou lžičku soli (2300 mg sodíku) nebo méně. Americká kardiologická společnost (AHA) doporučuje ještě méně: 1500 mg.

DiNicolantonio doporučuje 7000–8000 mg sodíku denně, protože v případě, kdy konzumujete velmi málo soli, riziko úmrtí na kardiovaskulární onemocnění se zvýší téměř dvojnásobně.
 

Rada nad zlato: Naslouchejte svému tělu. Pokud vám sůl chybí, dá vám to najevo „touhou“ po slaných jídlech


Nižší konzumaci soli by měli dodržovat lidé s těmito zdravotními problémy:

  • onemocnění endokrinní soustavy obecně
  • zvýšená produkce aldosteronu
  • Cushingův syndrom
  • zvýšená produkce kortisolu


Onemocnění a okolnosti, které přispívají ke zvýšené ztrátě sodíku:

  • zánětlivá onemocnění střevního traktu (Crohnova choroba a ulcerózní kolitida)
  • spánková apnoe
  • bariatrické zákroky a obecně chirurgické zákroky na tenkém i tlustém střevě („zkrácení střeva“)
  • onemocnění ledvin – polycystické ledviny, glomerulonefritida
  • syndrom dráždivého tračníku
  • hypotyreóza (snížená funkce štítné žlázy)
  • adrenální nedostatečnost
  • celiakie


Minerálová rovnováha

Omezený příjem sodíku a zvýšený příjem draslíku má výrazně pozitivní efekt z hlediska globálních zdravotních benefitů (shrnutí výzkumu zveřejněného v jednom ze článků na prestižním webu British Medical Journal).

Sodík je pouze jedním z několika tzv. makro-minerálů zajišťujících minerálovou rovnováhu. Dalšími hlavními „hráči“ jsou draslík, vápník a hořčík. Když ve stravě chybí zdroje draslíku, navzdory sníženému příjmu sodíku, stále budete v přímém ohrožení vznikem KVO (především hypertenze). To znamená jak v případě nedostatečné konzumace jeho hlavních zdrojů, jimiž jsou zelenina, ovoce a ořechy, tak i v případě, kdy snížíte příjem sodíku. Ani tímto způsobem riziko nesnížíte.

Sůl a potraviny

Tlak zdravotnických orgánů vyplývající z nepotvrzené představy, že sůl (sodík) je zdraví škodlivá, se projevil také v potravinářské legislativě, která nutí producenty potravin omezovat použití soli. Přitom sůl slouží v potravinářství ke dvěma cílům: zvýraznění chuti a prodloužení trvanlivosti potraviny.

Sůl je totiž pro potravináře základní konzervant. Důsledek restriktivního opatření je pro ně proto noční můrou. Jak tedy udržet kvalitu a prodej? Tím, že kuchyňskou sůl nahradíme (s cílem udržet chuťovou atraktivitu a trvanlivost produktu) například glutamátem sodným, jedlou sodou a (chemickými) konzervačních látkami. Výsledek? V potravině není sůl, zato sodíku je tam ještě mnohem více! To zvyšuje riziko vzniku vedlejších reakcí, intolerance a dalších zdravotních komplikací, přinejmenším v dlouhodobém horizontu.

Bude-li zákonem dosaženo výrazného snížení obsahu soli v základních i průmyslově zpracovaných potravinách (včetně polotovarů), co se stane? To, co je popsáno výše. Ale nejen to, méně slaný chléb a pečivo budou nechutné, a tak to spotřebitelé vyřeší jednoduše: prostě si je posolí nebo si na ně nakladou jiné, výrazně slanější základní potraviny, například tvrdý sýr.

Většinu sodíku konzumujeme v průmyslově zpracovaných potravinách a v tzv. hotových pokrmech

Výrobci potravin používají řadu sloučenin, které sodík obsahují ve významném množství:

  • hydrogenuhličitan sodný (jedlá soda)
  • benzoát sodný
  • kaseinát sodný
  • citronan sodný
  • hydroxid sodný
  • sodná sůl sacharinu
  • mléčnan sodný – Stearoyl
  • siřičitan sodný
  • glutamát sodný (MSG)
  • fosforečnan sodný
  • alginát sodný
  • askorbát sodný


Už víte, jestli solit nebo ne? Třeba vám pomohou následující doporučení

 

  1. Buďte kritičtí a opatrní při studiu oficiálních doporučení, včetně těch, které dostanete od většiny lékařů, přečtete si v nějakém článku na internetu nebo se je jen „doslechnete“. Naslouchejte svému tělu!
  2. To, co škodí, není hlavně (dramatický) nadbytek sodíku, ale sodík, který je do potravin přidán v podobě tzv. sodné soli (viz výše uvedené sloučeniny).
  3. Omezujte konzumaci sacharidů, především však jednoduchých cukrů a mezi nimi hlavně fruktózy.
  4. Pokud držíte (redukční) dietu, ale přitom nejste pod vlivem komplikované medikace, konzumaci soli neomezujte.
  5. Nepoužívejte stolní sůl s přidaným fluórem. Zkuste přírodní sůl, ideálně tzv. himalájskou
  6. Dbejte na dostatečný příjem soli v případě, že pravidelně (a hodně) sportujete, ale vyhýbejte se levným sportovním iontovým nápojům.
  7. Pokud jste na redukčním režimu zvaném ketóza, neomezujte váš původní příjem soli. To samé platí pro vegany a vitariány.
  8. Když konzumujete velké množství kávy, ztrácíte mnoho soli v důsledku zvýšení objemu vylučované moči.
  9. Vyhýbejte se co nejvíce průmyslově zpracovaným potravinám.  Pokud konzumujete hojnost uzenin, dresinků a tvrdých sýrů, omezte dosolování pokrmů.
  10. Nedělejte si starosti s příjmem soli u dětí školního věku, přestože vás zneklidňují „poplašné zprávy“ o přesolování školních obědů. To je sice pravda, ale vy na to můžete reagovat opatrností při používání soli v ostatních denních jídlech. Něco jiného je, když dítě namísto školního oběda konzumuje celé sáčky přesolených chipsů všeho druhu. Mnohem horší totiž je, když děti konzumují především sladkosti a limonády a sladká nebo jakákoliv vysokosacharidová jídla.
  11. Netvrdím, že solit lze podle libosti a přitom konzumovat potraviny s nadbytkem přidané soli a ochucovadel obsahujících sodík.
  12. Věnujte pozornost příbalovým letákům užívaných léků, především v případě, kdy je uvedeno, že obsahují diuretika. Nicméně také řada dalších druhů léků může způsobit deficit sodíku či draslíku.
  13. Mnoho žen trpí skrytým deficitem sodíku, protože nekonzumují uzeniny a ve stravě preferují vysokosacharidové potraviny. Projeví se to edémy a obecně zadržováním tekutin a hypotenzí (viz článek).
  14. Přemýšlejte, zda nemáte málo draslíku a hořčíku. Seznamte se s jejich obsahem v potravinách. Také v případě, kdy trpíte hypertenzí, nepanikařte ohledně soli, ale uvažujte o doplňkovém příjmu hořčíku a potravin bohatých na draslík.
  15. Pokud výrazně zvýšíte příjem neslazených tekutin pitnou vodou (a nepijete také minerálky) s cílem „detoxikovat organismus“ v průběhu redukční či „očistné“ diety, musíte zajistit nesnížený příjem soli.

Použité zdroje:

DiNicolantonio, James: Pravda o soli (Jota, 2017)
Moss, Michael: Salt, Sugar, Fat (Random House New York, 2013)
Mercola, Joseph: www.mercola.com
Fořt, P., Mach, I.: Nevíte, co jíte (BizBooks, 2015)

Autor: RNDr. Petr Fořt, CSc.

Je to k nám blízko

Svět zdraví v číslech

506 467
zhubnutých kilogramů
93
poraden
205
specialistů