Nutriční programování v prenatálním věku, vliv výživy matky na dítě

15.02.2017 | 11261x | Petr Fořt | Strava

Začněme základními „poučkami“ přestože jsou vágní, a proto jim nikdo nevěnuje pozornost. Výživa je základ zdraví – počínaje výživou ženy v relativně dlouhém období před početím a až po celou graviditu (o výživě v postnatálním období nemluvě). Období před početím souvisí především s genetikou, období od početí je určováno směsí genetických a epigenetických vlivů (viz níže). Optimální výživa je základem zdraví dítěte po celý život. Optimální životní styl matky utváří zdraví dítěte jak po genetické, tak po epigenetické stránce. V případě epigenetických faktorů musíme hovořit o nutnosti odpovědného chování matky (eventuálně otce dítěte).

Genetika je rozhodující, i když nikoliv absolutně

Vývoj lidstva šel cestou genetického polymorfismu (individuálních rozdílů v genové výbavě). Z původně geneticky relativně homogenních populací se vlivem infiltrace geneticky odlišných jedinců stala obtížně definovatelná „směs“. Do značné míry je tato situace pro evoluci prospěšná, naneštěstí současně vede k „produkci“ jedinců, kteří jsou na tom po stránce vlastností nutných k přežití (a dobrému zdraví) výrazně hůře. V takových případech hrál původně rozhodující roli „přírodní výběr“ – to znamená, že přežili pouze jedinci dobře přizpůsobení životním podmínkám. Vlivem humanismu a etiky spolu s působením moderní medicíny jsou rozmnožováni nejen ti schopní, ale i jedinci, kteří by v původních životních podmínkách nepřežili.

Nyní nutná vsuvka: souvisí to mimo jiné se schopností přežít v případě kojenců, kteří nebyli kojení. Tím roste počet jedinců odkázaných na „umělou kojeneckou výživu“, která má do optima hodně daleko, a tím pádem na lékařskou péči. To je jeden možný způsob vysvětlení rostoucího výskytu chronických civilizačních onemocnění. Klesá schopnost populace bez poškození zdraví dosáhnout průměrné délky života.

Civilizační vlivy zvyšují nároky (stres) na schopnost přežití bez poškození zdraví. Pokroky v diagnostice jsou na jedné straně prospěšné, aby současně znamenaly, že „neexistuje skutečně zdravý člověk“. Přesto populace prudce roste. To dokazuje obrovskou odolnost lidského druhu. Bohužel za cenu růstu výskytu vážných onemocnění. Adaptabilita má další zajímavé stránky – člověk „přesazený“ do odlišných životních podmínek je v případě, kdy není vážně „poškozený“, schopen přežít a dokonce prosperovat. Ale může tomu být i opačně – viz například důsledky civilizačních vlivů na zdravotní stav Eskymáků.

Vrátím se k výživě, která vyvolává potřebu zamyslet se nad souvislostmi vlivu civilizace a výživy se zdravím. Věda varuje před důsledky civilizačních vlivů, mezi nimiž je způsob stravování jedním z nejdůležitějších. Nadšení nad stoupajícím dosahovaným věkem opadá. Věda varuje před pandemickým (celosvětovým) vzestupem výskytu obezity (a diabetu či kardiovaskulárních onemocnění). To proto, že silná až morbidní obezita znamená vysoké riziko vzniku výše zmíněných komorbidit (stav provázejících onemocnění). Na tom nic nemění ani zjištění, že v obézní populaci se najdou jedinci, kteří zůstávají zdraví. Bohužel jen po metabolické stránce, a to ještě jen v období produktivního života. Jejich zdraví naopak ohrožují somatické a psychosomatické problémy.

Genetika je v případě „náhodného křížení“ jedinců s různým genofondem na jedné straně „hra s ohněm“, aby na straně druhé přinesla perspektivu „osvěžení genofondu“. To totiž znamená evoluční výhodu. Tento proces je cíleně využíván genetiky a fyziology zvířat. Příbuzenským křížením totiž dochází k fixaci jak dobrých, tak špatných vlastností, kdy ty špatné mohou způsobit postupnou degeneraci. Proto se používá „šlechtění“. Šlechtitelé zvířat velmi dobře vědí, že je důležité, jak a čím zvířata krmí. Přitom také dobře vědí, že existuje genetický polymorfismus – laicky řečeno, gen určující konkrétní vlastnost může nabývat různých forem. Proto nositel ne zrovna „dobrého“ genu nemusí vykazovat známky poškození zdraví. Nicméně epigenetika (vnější vlivy, měnící projevy genů) a nutrigenomiky (vliv skladby potravin na geny) mění právě ony projevy genů. Laicky řečeno, gen může být aktivován nebo utlumen. Tak nastává jakási „hra náhod“.

Dokud toto nepochopíme a dokud se nenaučíme cíleně měnit projevy genů k našemu prospěchu, nedokážeme se vyrovnat s výše uvedenými okolnostmi. Samozřejmě v případě lidské populace nelze uvažovat o cíleném šlechtění (přestože se něco takového údajně dělo v dávných civilizacích). Tudíž?

Základem musí být odpovědnost jedince za vlastní zdraví (v případě rodičů za zdraví jejich dětí). K tomu musí být vytvořeny podmínky. Problém je v nejednotnosti názorů na to, co je optimální výživa člověka. Výsledkem jsou spory odborníků a rezignace populace na zdravou výživu. Dokud se však neshodneme na tom, co je a není pravda, nedokážeme koncipovat v praxi použitelný „návod“. Konkrétní skladba stravy je jedním z hlavních faktorů určujících zdravotní stav. Nejde jen o celkové množství energie ani pouze o poměr základních živin.

Alergie a potravinové intolerance je to, oč tu běží

Cesta k bezpečné výživě musí vycházet ze studia vlastností potravin a jejich kombinace. Změny technologie produkce základních potravinových surovin a z nich vytvořených potravin jsou zdrojem obtíží s rozpoznáním jejich skutečného vlivu na organismus. Přitom musíme věnovat velkou pozornost také působení xenobiotik (látek cizorodých, v původních potravinách nepřítomných). To je hlavní úkol vědy o výživě. A teď zpět k tomu nejdůležitějšímu:

Při rozhodování o početí je v ideálním případě nutné zvažovat potenciální rizika potravinových alergií, přenositelných od obou rodičů (především matky). Budoucí matky by měly vědět, na jaké potraviny (a jejich složky či xenobiotika) jsou citlivé, eventuálně jaké mají potravinové alergie. Jen tak se mohou vyhnout riziku přenosu dispozic k intoleranci či alergii na dítě, a to tím, že dojde k jeho „intrauterinní senzibilizaci“. Plod je totiž vystaven vlivu výživy matky – a reaguje na ni dosud obtížně definovatelným způsobem, a to dokonce i v oblasti genové výbavy. Dítě je přitom kombinací genů matky a otce. Tím se situace komplikuje, protože může negativně reagovat na alergeny, na které je citlivá nejenom jeho matka, ale také otec. V ideálním případě by oba rodiče měli vědět o svých potravinových (ale i dalších) alergiích či intolerancích. Především matka musí být velmi opatrná. Situace ještě ke všemu není jednoduchá, protože některé možné intolerance zůstávají nepoznány a mohou se projevit až pod vlivem okolností v průběhu gravidity. Matka by tedy měla mít znalosti o obsahu toho, co konzumuje. To proto, že to, co sní, se v jejím organismu nějak chová – a nějak projeví.

Současné potraviny jsou konglomerátem základních surovin (většinou kontaminovaných xenobiotiky) s chemickými aditivy, o nichž nelze říci, že jsou „neškodné“, přestože to jejich producenti tvrdí, jakmile získají schválení produkce kontrolními orgány. V neposlední řadě jde také o to, kolik jich matka zkonzumuje! Nepřehlednost situace při odhadu reakce na potraviny a jejich složky je dána genetickým polymorfismem (rozmanitostí) spolu s dosud neodhalenými (nebo přehlíženými intolerancemi. Situace se komplikuje vlivem médií, často prezentujících názory odborně nekompetentních novinářů a odborné i laické veřejnosti. Matky tak dostávají neobjektivní informace dané směsí pověr, mýtů a tvrzení výživových fanatiků, stejně jako nesprávně interpretovaných výsledků vědeckých studií. Tak například mnoho let jsou gravidní ženy varovány před konzumací paryb (žralok, mečoun) či dravých ryb (tuňák či makrela) a nyní také faremních mořských a sladkovodních ryb. Zprávy odborných orgánů ČR to popírají. To je celkem nepodstatné, protože tuzemská populace ryby ve významném množství nekonzumuje navzdory důraznému doporučování odborníky.

Nepřeháním to s těmi alergiemi a intolerancemi?

Na první pohled to tak vypadá. Nicméně dlouholeté studium problematiky mne opravňuje k tvrzení, že oficiální seznam alergenů není kompletní. Kromě toho je tu fenomén intolerancí, kterým se medicína vůbec nevěnuje, protože je neumí diagnostikovat. Jednoduše – dozvíte se, že „když vám nějaká potravina nedělá dobře, tak ji nejezte“. A je to, jak praví Pat a Mat. Přitom mezi silné alergeny lze řadit také různé druhy koření (obecně bylin). O tom, že nemáme zmapované tzv. zkřížené reakce mezi potenciálními a skutečnými alergeny, už raději nebudu psát. Jednoznačný důkaz pravdivosti mých tvrzní přináší zdravotní statistiky referující o růstu výskytu alergií a intolerancí.

A nyní to, co může vyvolat „vášně“ mezi odbornou veřejností

Jde o to, zda správná cesta je určena nyní aktuálně navrhovanou preventivní (de)senzibilizací v podobě časného podávání potenciálních alergenů, nebo zda je lepší volit prevenci metodou vyřazení všech potenciálních alergenů ze stravy matky. Nedávno se totiž objevil „názor“ (!) jistého britského odborníka na téma „časná senzibilizace kojence jako prevence vzniku alergie na lepek“ (to je docíleno podáváních malých množství potravin, které ho obsahují, již v šestém měsíci věku dítěte s odůvodněním, že to je doba, kdy organismus vykazuje „imunologické okénko“ – to znamená, že na alergen nereaguje a současně se s ním „naučí žit“. Stalo se neuvěřitelné – aniž by se toto tvrzení podařilo jednoznačně prokázat, doporučení převzali i čeští pediatři. Totožná situace je v případě použití arašídů, jednoho z nejsilnějších alergenů. Takže přemýšlejme, co se může v praxi stát. Těhotná žena si to přečte a zkonstatuje, že v případě, kdy bude konzumovat lepek a arašídy, prospěje dítěti v podobě časné (de)senzibilizace. Bohužel nevíme, zda si plod opravdu zvykne, pokud nemá v genech zakódovanou citlivost na uvedené dva alergeny – a především, co se stane, pokud ty dispozice naopak má! Ve druhém případě to může být zásadní problém, protože riziko je mimořádné. Důkazem jsou bouřlivé alergické reakce některých kojenců či dětí (především nekojených), na již uvedené i další alergeny. V případě, kdy oba rodiče vykazují alergii na konkrétní potravinu, je vyšší pravděpodobnost, že budou-li ji byť střídmě konzumovat, dojde k rizikové senzibilizaci plodu. V případě, kdy je alergikem jen matka, je reakce otázkou souhry obtížně definovatelných faktorů. K řešení problému lze přistoupit takto: je-li matka citlivá na konkrétní potravinu, která je po odborné stránce považována za „prospěšnou“ pro vývoj plodu, doporučuji řídit se pravidlem předběžné opatrnosti, to znamená, že takovou potravinu by těhotná žena měla konzumovat velmi omezeně a raději ji nahradit jinou, nealergizující. Napadá mne příklad – mořské řasy – přirozený přírodní zdroj velmi potřebného jódu. V každém případě lze maminkám alergičkám doporučit zaznamenávat si jídelníček, protože jen tak lze analyzovat vliv jednotlivých potravin. Samozřejmě to je náročné, stejně jako je obtížné odlišit, co mohlo být skutečnou příčinou „nepohody“ po matčině jídle. Doporučuji toto: pokud gravidní žena pojme „podezření“, měla by se snažit rozpoznat, zda to je realita nebo „náhoda“. Je nutné postupovat metodou eliminační diety – na několik dní rizikovou potravinu vyloučit z jídelníčku a sledovat změny stavu.

Nedoporučuji v průběhu gravidity experimentovat s konzumací potravin, které matka do početí nekonzumovala – například mořské plody, houby, tropické ořechy a podobně. Správné je konzumovat potraviny, které před početím nedělaly problémy, a do seznamu „zakázaných“ přidat ty, které dělají problém otci dítěte. Nelze vyloučit, že v případě, kdy ani jeden z rodičů netrpí alergií či nesnášenlivostí nějaké potraviny, dítě po porodu přesto bude na některé potraviny reagovat negativně. Příčinou je skrytá intolerance, daná nepoznanou intolerancí, jak ze strany matky, tak otce. Dalším důvodem může být reakce na výrobcem neuvedenou surovinu či aditivum, nebo dokonce na hygienický problém (zkažená potravina). Někdy stačí změnit druh potraviny – například pšeničný chléb nahradit žitným, nebo „sezamový“ čí „sójový“ za „kmínový“. Riskantní je také situace, kdy matka bez znalosti možné reakce v dobré víře použije „novou potravinu“ – například nahradí pšeničný chléb bezlepkovým. To proto, že bezlepkové pečivo sice (většinou) neobsahuje lepek, zato jiné alergeny, to znamená sóju, kukuřici a především lupinu.

Jako preventivní opatření doporučuji vyhnout se těmto potravinám: mořské ryby a plody,  sushi, vejce, kravské mléko, luštěniny, ořechy a houby. Nevhodné jsou také potraviny obsahující lepek. Všem výše zmíněným by se nastávající maminky měly vyhnout zejména v případě, že s nimi měly problémy i před početím.

A co teď?

Doporučuji neriskovat senzibilizaci plodu potravinovými alergeny a nepodlehnout falešnému bezpečí, danému tvrzením pediatrů o „imunologickém okénku“. Doporučuji řídit se principem „nedráždit hada bosou nohou“! To, že budu konzumovat opakovaně minimální dávky hadího jedu v domnění, že si zvyknu, je hazard. To tvrdím, i když vím, že podobný mechanismus, „tzv. školení imunity“, doporučují alergologové jako obranu proti rostoucímu výskytu alergií i banálních dětských infekcí. Tak jednoduché to není, to je jedna věc – a ta druhá, ještě důležitější zní: zkuste rodiče přesvědčit, že roupi jsou vlastně prospěšní, ruce není nutné si mýt, přestože se varuje před žloutenkou jako nemocí špinavých rukou (lékaři přesto „pro jistotu“ očkují), kočka v posteli je „přírodní léčitel“ a že neexistence diagnostiky parazitóz není u člověka nutná, přestože právě oni mohou být principiální hrozbou.

Problematika potravinových alergií a intolerancí je stále otevřená. V článku jsem použil směs fakt i hypotéz, které odborná veřejnost nerada slyší, a proto ani neřeší. Logické uvažování, podložené stále definitivně neověřenými fakty je cestou vpřed. Snad jsem vás příliš nevystrašil.

Řešení pro těhotné?

Vyhněte se konzumaci potravin obsahujících nejenom „vaše“ alergeny, ale spíše všem výše uvedeným, i těm, které jsou obecně považovány za nejčastější zdroje alergenů.

Neměňte stravovací zvyklosti, jste-li přesvědčené, že se stravujete zdravě.

Máte-li problém s reakcí na oficiálně doporučované „zdravé“ potraviny, nejezte je, hledejte vhodnou náhradu. Rozhodně to není sója, lupina, margaríny, celozrnné a tmavé pečivo a cereální směsi.

V ideálním případě se nechte vyšetřit – myslím genetické testy, nechte si udělat alespoň základní testy potravinových intolerancí. Prověřte si zdravotní stav včetně krevního obrazu a „biochemie“.

Zkuste si prověřit způsob stravování za pomoci zkušeného odborníka. V tomto oboru existuje velká názorová diverzita, doporučuji nechat si udělat posudek dvou nezávislých odborníků.

Přestaňte sledovat „poplašné zprávy“ na webech a také doporučení „zdraví obnovujících produktů“ z neprověřených zdrojů. Na druhou stranu, některé doplňky stravy jsou velmi užitečné.

 

Neměňte těsně před početím (pokud ho plánujete) výživový styl, pokud se vám ten váš osvědčil v podobě dobrého zdraví. Nedoporučuji měnit výživový styl ani v průběhu gravidity a kojení, je také nevhodné cíleně hubnout v průběhu kojení. Pokud do početí vyznáváte některý ze svérázných alternativních výživových stylů (např. veganství, makrobiotiku či vitariánství), uděláte dobře, když po dobu gravidity a kojení přestanete být kategorické a do jídelníčku zařadíte kvalitní standardní potraviny a pro toto období doporučené doplňky stravy.

TO, co byste určitě měly, je:

  1. Dbát na čerstvost potravin a pokrmů. Kontrolovat obaly, číst etikety, vyhýbat se polotovarům, především masovým, tepelně nezpracovaným uzeninám, uzeným rybám, ztuženým pokrmovým tukům a levným olejům, nekupovat ledabyle balené sýry a mořské i sladkovodní ryby.
  2. Nejíst „zlevněné potraviny“, konzervy a chemicky konzervované a barvené potraviny. Jíst více potravin „bio“.
  3. Vyhýbat se potravinám doslazovaným, sladkému pečivu a „cereálním“ tyčinkám a sypaným směsím. Velmi omezit spotřebu cukru a nejíst sladké pokrmy.
  4. Nepít slazené nápoje (ani s umělými sladidly), levné džusy a ovocné limonády.
  5. Nejíst plísňové a tavené sýry, tvrdé sýry nahradit čerstvými.
  6. Dát pozor na skladování potravin v domácnosti!
  7. Vyhýbat se neprověřeným potravinám, především exotického původu.
  8. Nejíst ořechy a konvenčně sušené (sířené) ovoce.
  9. Nepít alkohol a kávu, a to ani s mlékem. Nejíst nic, co je evidentně přepálené.
  10. Pravidelně, i když přerušované používat probiotika – mimo jiné zlepšují vyměšování a kvalitu mateřského mléka.

Je to k nám blízko

Svět zdraví v číslech

494 039
zhubnutých kilogramů
92
poraden
201
specialistů