PITNÝ REŽIM – nesmysl nebo odborně obhajitelný způsob konzumace tekutin?

28.02.2014 | 50939x | Petr Fořt | Zdraví

Způsob stravování a kvalita potravin je v posledních 2-3 letech „v hledáčku médií“. Nejnovějším mediálním hitem je diskuze o oprávněnosti propagace příjmu tekutin, který se vžil pod pojmem „pitný režim“. Kde je pravda? Je opravdu nutné vypít za den 2 a více litrů tekutiny?

„Pít či nepít, to je ta otázka“ mohl bych parafrázovat Hamleta. Dilema, které rozhodně není daleko od originálu. Ostatně, to samé platí pro celou oblast stravování. 

Co je „pitný režim“?

Jde o soubor konkrétních doporučení „jak a co pít a kolik“. Tento termín u nás zavedl již v 80. letech minulého století MUDr. Bedřich Nejedlý. Tento lékař, klinický biochemik, se pokusil do běžného života i do lékařské praxe aplikovat závěry, vyplývající z výsledků vyšetření stavu vnitřního prostředí jeho pacientů. Tehdy šlo o to zjistit důvody (zbytečné) mortality (úmrtnosti) hospitalizovaných (a různým chirurgickým zákrokům podrobených) osob. Všiml si, že mnoho nemocných (především starších lidí) přichází do nemocnice k vyšetření nebo k chirurgickému zákroku silně dehydratovaných (ve stavu chronického nedostatku tekutin). Nejprve upozornil na to, že v důsledku toho jsou nepříznivě ovlivněny výsledky biochemického vyšetření, což znamenalo jejich nesprávnou interpretaci. Poté zmapoval stav pacientů před operacemi i po nich. Zjistil, že dehydratace je jedním z nepříznivě působících faktorů, které jsou příčinou zvýšené mortality po chirurgických zákrocích. Bylo to způsobeno chybami v péči o pacienty, kterým nebyla věnována pozornost po stránce dostatečné nabídky tekutin před i po zákroku. Zavedení kontrolovaného příjmu tekutin, později dokonce prvního z „iontových nápojů“, v klinické praxi, znamenalo zřetelné snížení mortality. Toto byl první krok k zavedení rutinního příjmu tekutin nejenom u nemocných, ale později také v celé populaci.  

Od té doby sice uplynuly desítky let, přesto se na principech pitného režimu, čili správného příjmu tekutin, po odborné stránce nic nezměnilo. Důkaz platnosti pitného režimu lze snadno poskytnout. Měli by si ho prostudovat především odborníci, kteří nyní médiím prezentují svoje nekvalifikované „názory“ ve smyslu nesmyslnost pitného režimu. Podle jejich názoru je třeba veřejnost upozornit na to, že „pitný režim“ je pouze neetické zneužití dobře myšleného záměru zabránit chronické dehydrataci velké části veřejnosti. Když hovořím o „neetickém“ jednání výrobců nápojů, a to především balené „pitné vody“ (ale také všech možných druhů nealkoholických nápojů), myslím tím fakt, že podle těchto odborníků je propagace příjmu tekutin (pitného režim) jen zástěrkou pro byznys s nápoji.

Kde hledat onen výše slibovaný důkaz platnosti pravidel pitného režimu?

Považuji za nutné všechny, kdo pochybují o oprávněnosti pitného režimu, odkázat na skvělou publikaci (učebnici) prof. MUDr. Antonína Jabora,CSc. a kolektivu spoluautorů (Grada, 2008). V dalším textu si dovolím citovat z této publikace, protože to je nutné k podpoře tvrzení, že „pitný režim“ má zcela racionální jádro.  

Pít či nepít? 

Nejprve pár odkazů na tvrzení kritiků pitného režimu

Pitný režim je nesmysl - nepijte nadbytek vody

Toto jsme si mohli přečíst před asi 12 měsíci v jistém deníku. Cituji: „už do sebe nemusíte tlačit litry vody každý den! Vědci totiž přepracovali doktrínu o zdravotních efektech konzumace tekutin, především v případě jejich nadměrného množství. Podle nich ve skutečnosti k neustálému pití vody neexistuje důvod, pokud to dokonce neškodí! Prostě a jednoduše podle nich neexistuje přímá úměra „čím více vody, tím lepší zdraví“.  

Nechápu, o čem je řeč. Totiž ta „řeč“ je obecná a tudíž zcela nekonkrétní. Pitný režim totiž není o tom, že je nutné do sebe „tlačit litry vody“, ale o tom, že pít prostě musíte – úměrně tomu, kolik tekutin za celý den ztratíte.Co je na tom hodné skandalizace? Nikdo z těch, kteří  doporučují dbát na příjem dostatku tekutin přece netvrdí, že musíte vypít „litry vody“, pokud jste se nedostali do nějaké extrémní situace, v jejímž důsledku jste ztratili mimořádně mnoho tekutin potem. Nikdo přece nemůže pochybovat o oprávněnosti zvýšené konzumace tekutin lidmi, žijícími v horkém klimatu případně podávajícími fyzické výkony v prostředí o vyšší teplotě okolí. Podobně snad lékaři nepochybují o vyšší potřebě tekutin u osob, trpících určitými nemocemi. Pokud ano, prof. Jabor jim to detailně vysvětlí. Nikdo také nezpochybňuje tvrzení dále citovaných dvou lékařů, že „za normálních okolností pít spousty vody denně je k ničemu“. Zmiňuji to proto, že toto prohlášení zveřejnili dva lékaři - Stanley Goldfarb a Dan Negojanu z University of Pennsylvania (USA) ve Philadelphii. Svoje tvrzení opírají o výsledky studie, publikované v časopise Americké nefrologické společnosti, která konstatovala, že:

pro průměrného zdravého člověka víc vody neznamená víc zdraví

Dovolte mi první komentář:

Výše zmíněné konstatování je zcela nekonkrétní (viz: kdo to je - průměrně zdravý člověk?) a tudíž proti němu nelze nic namítat už jen proto, že obecně platí „všeho moc škodí“. Nyní jde o to, kdo jsou oni „pan zdravý Průměrný a paní zdravá Průměrná“? Kde tito dva fiktivní jedinci žijí a jak žijí. Tak například – jak se stravují?  

Upozornění na negativní důsledky nadbytku vody, které vyšlo z úst citovaných odborníků, bylo v USA doslova revolucí. Vždyť v Americe je mnoho a mnoho let veřejnosti doporučováno „osm sklenic vody denně (cca 2,4 litru) v rámci výchovy ke zdravému životnímu stylu“, a ve Velké Británii se dokonce vžil slogan „udržujte ji světlou“, myšleno barvu vaší moče.  Je to totiž důkaz, že váš příjem tekutin je dostatečný.  Oni dva citovaní autoři tvrdí, že pitný režim a doporučení nadbytku (?) tekutin není nic jiného než „módní legenda“, k níž neexistuje vědecký podklad. Autoři dále prohlašují, že „zkoumali tzv. 4 velké mýty“, které mají zdůvodnit výhody konzumace nadměrného objemu tekutin. Jsou jimi:

1.      Zlepšené vylučování toxických látek

2.      Zlepšení kvality pleti

3.      Omezení chuti k jídlu 

4.      Snížení četnosti výskytu bolestí hlavy

Podle autorů jde o to, že: „víc moči neznamená vyloučení více toxinů“

Podívejme se, „odkud vítr fouká“. Ona je to totiž reakce na nyní stejně módní „detoxikaci“. Autoři však tvrdí, že ledviny zbavují tělo odpadu velmi efektivně. Podle nich přitom nezáleží na množství „vody“, která jimi projde. Tvrdí, že „pokud víc pijete, budete sice více močit, ale v moči nebude víc toxinů“.

Co si o tom myslím?

Když si prostudujete publikaci prof. Jabora zjistíte, že v situacích, kdy je organismus zaplaven zplodinami vlastního metabolismu (k tomu dojde například v průběhu redukce váhy), případně když jste zkonzumovali přesolené jídlo nebo jste diabetik, je nutné zvýšit konzumaci vody. Nutné to je k vyloučení osmoticky aktivních látek. Praktickým důkazem je podvědomá tendence ke konzumaci vyššího objemu vody nebo jiných tekutin ve výše uvedených situacích.

Druhou reálnou situací je v populaci častá chronická dehydratace, vznikající v důsledku nedostatku vody. To platí především pro školní děti, ženy v produktivním věku a starší populaci. Tento stav znamená zvýšení rizika vzestupu koncentrace katabolitů v moči, z čehož plyne vyšší riziko vzniku močových kamenů, zvýšení krevního tlaku, atd.    

Prof. Jabor uvádí, že minimální množství vody je nutné pro zachování homeostázy (stálé vnitřní prostředí). Příjem tekutin obvykle bývá vyšší, než je toto minimum. Pokud je ale vyšší než skutečná potřeba, relativní nadbytek vody je vyloučen močí. Samozřejmě pokud mám na mysli „zdravého člověka“.

Prof. Jabor dále připomíná, že CHRONICKY nízký příjem vody může způsobit vážné zdravotní problémy! Pozor! Průměrná denní ztráta tekutin je cca 700 ml. Naneštěstí se nedá v běžném životě měřit – jen odhadovat.  

Tuto citaci doporučuji si zapamatovat.

Kolik tekutin (vody) je nutné konzumovat?

Odborná literatura doporučuje použít přepočet množství přijaté vody na množství přijaté stravy takto:

na každých 1000 kcal (4100 kJ) energetického příjmu vypijte 1 litr vody – děti školního věku musí vypít přibližně o polovinu víc!

Jistěže namítnete, že problém je v tom, že nikdo si nepočítá, kolik denně přijme „kalorií“. Správně. Nicméně opět je nutné použít ony dvě fiktivní osoby, totiž paní a pan zdravé Průměrné. Prostě a jednoduše – optimální příjem energie se pohybuje někde mezi 1800 – 2.500 kcal. A tak jsme se elegantně dostali k onomu obecnému doporučení vypít za den cca 2-2,5 litru vody.

Prof. Jabor uvádí tabulku, v níž je (zjednodušeně) obsaženo toto:

MUŽI DOSPĚLÍ  nad 19 let musí vypít přibližně 2600 ml

ŽENY DOSPĚLÉ nad 19 let musí vypít přibližně 2100 ml

Dále uvádí, že:

Ženy těhotné by měly vypít přibližně o 200 ml víc

Ženy kojící by měly vypít navíc přibližně 500 ml

Přesto jsou tato vysloveně „primitivní“ doporučování zpochybňována, opět některými lékaři. Jistá lékařka nedávno dokonce prohlásila, že kojící ženy nemusí pít víc než nekojící.

Abych stále „nezneužíval informace, uváděné prof. Jaborem….porovnal jsem jeho údaje s doporučeními odborníků proslavené americké Mayo Clinic. Jejich doporučení nejenom že nejsou nižší, naopak, jsou mírně vyšší!  

Od teorie k praxi

Život není teorie, takže se ani zdaleka  nejedná jen o „průměrnou zdravou populaci“. Jde totiž o zásadní rozdíly mezi lidmi, dané jejich způsobem života i zdravotním stavem. A co je asi naprosto nejdůležitější, to je? JAK se ten který z nás stravuje.

Zde jsou příklady ze života

V současné stravě je v důsledku konzumace „moderní stravy“ velký nadbytek soli (NaCl). Ta je tzv. osmoticky aktivní a důsledkem toho je nutnost vyššího příjmu vody, která je potřeba ke „zředění“ zahuštěné krevní plazmy. Pokud se to nestane, lze očekávat (mimo jiné) zvýšení krevního tlaku. Tento vážný problém nyní dokonce usilovně řeší WHO!  

A to není všechno. Současná strava je kromě toho velmi „hustá“, čímž myslím to, že obsahuje v malém objemu velmi mnoho živin, které jsou vysoce „koncentrované“ (například tvrdý tučný sýr, trvanlivý salám). Tím upozorňuji na fakt, že současná strava obsahuje mnohem méně v ní původně přirozeně obsažené vody. Možná si neuvědomujeme, že různé potraviny obsahují odlišné množství tekutin (vody). Konkrétně ovoce a zelenina až 90 %. Ale nejenom ty. Když si uvaříte rýži, která v suchém stavu téměř neobsahuje vodu (např. 100 g), výsledkem je pokrm, obsahující 250 ml vody. A co třeba vaše oblíbené café latté? Běžná porce cca 250 ml obsahuje minimálně 200 ml „vody“.  

JINAK řečeno – do celkového příjmu vody (tekutin) je nutné započítat obsah vody v konzumovaných pokrmech. A jsme u jádra pudla. Pokud se stravujete skutečně racionálně, opravdu nemusíte vypít oněch doporučovaných 2,5 litru vody. A naopak – budete-li jíst uherák s křupavým chlebem, potřeným margarínem (inu, žádná sláva, že?) napít se musíte, jinak si způsobíte trávicí potíže. A když to zopakujete v podobě obdobného pokrmu a dostatečně se nenapijete, riskujete dehydrataci.  

Toto je důkaz složitosti výpočtu skutečného příjmu vody.

A co takhle jiné praktické okolnosti?

Bydlíme v bytech, které jsou vytápěné natolik, že vzduch v nich je extrémně suchý. To znamená, že ztrácíme víc vody dýcháním, možná se také víc potíme. Podobné to je například ve školách. Děti musí víc pít, jinak budou dehydratované. Přirozeným způsobem totiž ztrácejí více vody než dospělí. To má velmi nepříznivé důsledky nejenom fyzické, ale také mentální. V jednom ze článků na téma „nadbytek vody je nesmysl“ jsem se dočetl, že učitelé si stěžují, že nyní děti do školy nosí láhve s nápoji, dokonce pijí i v průběhu vyučovací hodiny, a v důsledku toho chodí čůrat nejenom o přestávkách. Tím „ruší vyučování“. K tomuto se musím důrazně vyjádřit.

Řadu let nám „výživářům“ stejně jako pediatrům trvalo, než jsme naučili rodiče školních dětí dávat dětem do školy nápoje. To proto, že už již zmiňovaný dr. Nejedlý upozorňoval na to, že školní děti jsou „zaschlé“. A teď jim to budeme zakazovat jen proto, že „ruší hodinu“?! To velmi důrazně odmítám. Ono totiž „zadržování močení“ je velmi nebezpečné. No jistě, známe děti – jsou mazané – a tak nelze vyloučit, že zneužijí potřeby čůrat k tomu, aby se vyhnuly něčemu nepříjemnému v průběhu hodiny. Ale to neznamená, že jim prostě nařídíme, že čůrat smí jen o přestávkách. Když už o tom je řeč – umíte si představit, že po zvonění, které je totožné pro celou školu, se všechny děti najednou nahrnou na toalety? Absurdní? Tak to ani náhodou.   

A jsme u dalšího praktického problému. Pokud totiž budete dodržovat správné zásady životního stylu, znamená to, že budete pravidelně sportovat. A opět jsme u jasných ztrát tekutin pocením. Kdybych nedělal 20 let sportovní fyziologii, nepsal bych o tom, jak důležitý je pitný režim při sportu – a po něm.  

Všechny tekutiny se počítají (do pitného režimu)

Běžně se setkávám s upozorněním některých kolegů, že do pitného režimu se nepočítají jiné nápoje než voda, minerálky, stolní vody, limonády a ovocné džusy. To znamená, že se nepočítá objem „vody“ v kávě a mléce, ba dokonce i ve víně. Doufám, že jste díky předchozímu textu pochopili, že to je nesmysl. Takže? Všechny tekutiny se počítají! Druhá věc je, co obsahují, a jak látky v nich obsažené působí na organismus. Mnohé totiž (víno, káva, pivo) „odvodňují“. Tím přetěžují ledviny a mohou vyvolat dehydrataci.

Opět příklad ze života: plně a především dostatečně kojený kojenec nemusí pít nic jiného než mateřské mléko.

Pokud někdo bude denně pít (přestože to má k racionálnímu stravování daleko) 1 litr mléka, rozhodně nemusí (pokud denně 2 hodiny necvičí) vypít ony doporučené 2-3 litry vody (nebo „podobných“ nápojů). Stejně tomu bude, když v průběhu dne sníte „půlku melounu“.   

Nyní k „zajímavým“ dalším tvrzením již citovaných dvou lékařů:

Oni totiž upozorňují, že nadbytek vody nemá přímý vztah ke kvalitě pleti či dokonce k bolestem hlavy „protože pro to nenašli vědecké důkazy“.

Co si o tom myslím?

Neumím si představit, že by se nějaký seriózní vědecký ústav pustil do rozsáhlé studie, která by měla za cíl najít vědecký důkaz pro tvrzení, že „chronická ale především akutní dehydratace souvisí s bolestmi hlavy“. Není k tomu důvod, protože ta souvislost je známa už desítky let. 

Dále autoři tvrdí, že nadbytek vody neznamená výhodu pro ty, kteří chtějí zhubnout, protože tak omezí chuť k jídlu. Ani v tomto směru prý nenašli důkazy. Věda se podle nich dosud nezabývala ověřením tvrzení, že lze zhubnout díky popíjení vody.

Co si o tom myslím?

Dovolte, abych se ironicky pousmál. Pokud totiž budu chtít zhubnout a místo jídla budu pít, tak je jasné, že zhubnu. Jak správně říkají jiní autoři – hubnutí je jen otázkou energetické bilance. Kromě toho obézní lidé se nadměrně potí, protože již běžný pohyb je pro ně fyzickou zátěží, podobnou sportu u zdravých osob. Možná jste si všimli, že máte-li hlad a vydatně se napijete, zjistíte, že v tu chvíli nemusíte jíst. Prostě platí, že svým způsobem „hlad je převlečená žízeň“.

V případě, že se vám daří hubnout, je dostatek vody jediný prostředek, jak vyloučit vzniklé odpadní látky. Neexistuje jiná možnost, jak se katabolitů zbavit, než je vyčůrat. Mohli by zmínění autoři tvrdit opak? Pokud ano, popřeli by fyziologické principy funkce organismu.

Autoři dále upozorňují na to, že příjem tekutin nemá vliv na kvalitu pleti?

Co si o tom myslím?

Možná že ne přímo na „kvalitu“, ale na vzhled určitě. V případě dehydratace totiž klesá i hydratace pokožky a ta vypadá jako „stará“. Rád bych věděl, jaké důkazy mohou autoři poskytnout jako protiargument.

Platí tedy, že:  chronický, tím spíše akutní nedostatek tekutin opravdu způsobí bolesti hlavy, také náhlý pokles tlaku, třes, přehřátí a pokud trvá déle, také zácpu. Přitom stoupá riziko vzniku ledvinových a žlučníkových kamenů a dny. Další „hrůzy“ se dočtete v publikaci prof. Jabora.   

Autoři také hovoří o dalším argumentu, který podporuje jejich doporučení „nenalévat se vodou“. Tím je zjištění, že nadměrné pití vody způsobí špatnou kvalitu spánku. Časté pití, především těsně před spaním, mnohé lidi nutí k častému močení, což může znamenat nepříjemnosti, spojené s opakovaným vstáváním – tedy přerušením spánku.

Co si o tom myslím?

V tuto chvíli si nejsem jistý, zda si z nás autoři nedělají srandu. Vždyť tohle ví i malé dítě.

Následuje obecné prohlášení, že „některé studie prokazují“, že nadměrná konzumace vody může způsobovat problémy s ledvinami, místo aby jim zabránila.

Co si o tom myslím?

To je pravda, ale stejně tak je pravda, že nedostatečný příjem tekutin způsobí stejný problém, i když z jiných důvodů.  

Jak zhodnotit, zda pijete dostatečně, málo, nebo dokonce moc?

Problém lze vyřešit nácvikem správného pitného režimu. Ten zahrnuje osobní kontrolu pomocí sledování a zápisu objemu tekutin, konzumovaných v jednom dni. K tomu se ideálně hodí plastové lahve o objemu 1,5 litru nebo jakákoliv nádoba o známém objemu. Reálnou bilanci příjmu tekutin však odhalí jen souběžné měření objemu moče za celých 24 hodin. Nebo jen tak, že si při močení všimnete, zda čůráte „hodně nebo málo“ a také si všimnete barvy moče. Za den byste měli vymočit 1 - 1,5 litru. Barva moče musí být světle žlutá. Sytě jantarová moč a současně malý objem (provázený malou četností močení) jsou důkazem nedostatku tekutin.

Kdy je nutný dočasný „nadbytek“ tekutin?

Při a po sportu

Sportovci musí počítat s konzumací až 5 litrů denně. Nedostatek tekutin zpomalí regeneraci a dojde-li k nadměrné ztrátě v průběhu výkonu, hrozí přehřátí a kolaps. I zde platí, že nic se nesmí přehánět. Předávkování vody nebo sportovních nápojů totiž může způsobit zvracení ba otok mozku.

Při kojení

Dostatek tekutin musí mít kojící ženy.

Při redukci nadváhy

Relativní nadbytek vody, cíleně obohacené o některé minerály (nikoliv ty, které obsahují sportovní nápoje), jakými jsou především hořčík a draslík, musí konzumovat osoby v redukčním režimu. Příjem musí být o to větší, o co náročnější je souběžně aplikovaná fyzická zátěž.  

Lze se setkat i se škodlivým nadbytkem vody?

Ano. Teoreticky existuje riziko opačného problému než je dehydratace – říká se mu převodnění  (hyperhydratace). Může k ní dojít, když v relativně krátké době vypijete víc než 7 litrů  čisté vody nebo nízkostupňového piva. Vzniká otrava bezsolutovou vodou. Mimochodem, pivo někdy bývá označováno za dobrý iontový nápoj. To je nesmysl. Jak se projeví hyperhydratace?  V extrémním případě edémem končetin v důsledku zadržování vody, anebo v případě poruchy činnosti lymfatického oběhu. Kromě toho máte zduřelé krční žíly a samozřejmě často močíte. Každý pivař tohle dobře zná.

JAK poznáte akutní dehydrataci

Výrazná dehydratace je provázena apatií, anorexií, nauzeou a celkovou slabostí. Může dojít k mdlobám při náhlé změně polohy díky poklesu krevního tlaku. Snižuje se napětí pokožky. Máte suché sliznice dýchacích cest. Zvyšuje se klidová tepová frekvence. Silně se omezuje frekvence močení a objem moče. Moč je jantarová, silně páchne nebo je i zakalená. Dehydrataci vyvolá průjmovitá stolice.     

Co závěrem?

Obávám se, že neudělám radost médiím. Z „obyčejného života“ dělají nepřehlednou džungli neověřených názorů a „straší“ veřejnost varováními před „zdravotními“ riziky. Ve snaze přinést „zaručené zprávy z vědy“ zveřejňují bláboly, vzniklé jejich laicky chybnou interpretací výsledků vědeckých studií. Nedávají prostor seriózní diskuzi odborníků „tváří v tvář veřejnosti“. Vždyť co jste si vyvodili z varování před „pitným režimem“? Asi v tom máte ještě větší zmatek. Přitom je to jednoduché – musíte se naučit naslouchat svému tělu. Nesmíte ho ignorovat, když vám říká – dej mi napít, mám žízeň. Musíte se naučit odmítnout jeho tendenci k návyku na „kofeinovou limonádu s nulovým obsahem energie“. Odjakživa totiž naše tělo pilo jen čistou vodu, a to mu bylo nejlíp.

 

 

 

 

Je to k nám blízko

Svět zdraví v číslech

533 854
zhubnutých kilogramů
91
poraden
190
specialistů