Barbora Rybáková

V říjnu 2018 mi skončila první řada cyklu boje s mým tělem, které odolává statečně všemu, čemu ho vystavuji, ale boj se daří dílčími kroky vyhrávat. Mých 12 kg úbytku je toho příkladem.

před

po

V říjnu 2018 mi skončila první řada cyklu boje s mým tělem, které odolává statečně všemu, čemu ho vystavuji, ale boj se daří dílčími kroky vyhrávat. Mých 12 kg úbytku je toho příkladem.

Jak mi tak paměť sahá do minulosti mého života, moje první vzpomínky jsou na školkový věk. A jsou to vzpomínky hodně silné. Také si vybavuji při prohlížení starých fotografií, úplně první fotografii, kterou mám s maminkou, ta mě drží v náručí a já koukám do objektivu fotoaparátu. Byla jsem oplácané blonďaté miminko. Maminka se usmívala a vypadala šťastná. Já jsem  zřejmě byla také šťastná. Další fotografie, které jsou ze školkového období, se pořizovaly během Školky v přírodě. Tam už je na mě vidět, že mi jídlo chutná a nejsem vybíravá. Živě si přehrávám před očima film, kdy některé děti nedojedly svou porci a já jsem všechno za tyto děti poctivě dojídala. Zprvu mělo mé okolí radost, ale posléze zasáhla má babička, která si usmyslela, že mě bude držet na uzdě a množství přijímané potravy zredukuje. Prý jsem vždycky plakala: „Aspoň kousek suchého chlebíčka mi dejte!“ Další nejhorší vzpomínky na školní léta souvisí s první hodinou tělocviku. Paní učitelka nechala nastoupit celou třídu, kluky i holky, otevřela sešit a už vyvolávala jednotlivé žáky, které měřila a vážila a NAHLAS řekla, kolik je u každého váha. Studem jsem se propadala a rázem jsem dostala přezdívku „tlustoprdka“. A další jsem měla Brambora. Ve škole občas došlo k šarvátkám, když jsem si to nenechala líbit, ale bylo to marné. Až do doby, kdy se začala hrát v hodinách tělocviku vybíjená. Rázem  jsem stoupla v ceně! Všichni se o mě přetahovali, abych byla v jejich družstvu a tím měli z velké části vítězství v kapse. V těchto okamžicích jsem byla nejšťastnější ze všech.
     Co se týče sportu, tak běh, skok, kruhy, bradla, hrazda, koza, to nešlo vůbec se mnou dohromady.  Od malička jsem milovala gymnastiku a balet. Říkalo se tomu Rytmika. Stojky, hvězdy, přemety, kotrmelce vpřed i vzad, baletní kroky a tanec, to byla má srdeční záležitost. Také mám ráda plavání a jízdu na kole. Ze zimních sportů mám ráda sáňkování. Bruslení, lyžování a běžky jsem nemusela, protože nemám ráda nejistotu pod nohama.
     Jak jsem rostla a dospívala, narážky, nadávky a posměch nebraly konce. Ale já už se s tím naučila žít a nechala jsem své okolí, ať se vypovídá. Říkala jsem si, že se přeci člověk nehodnotí podle ručičky na váze, ale podle jeho kvalit. A tak šel můj život s různými dietami dál a připadala jsem si jak na houpačce nebo na tobogánu.  Ukončila jsem základní školu, nastoupila ke studiu na střední školu, kde jsem mimo studia objevovala taje mého těla a zvláště sexu. Otec mých dvou dětí, za kterého jsem se vdala,  byl o 4 roky starší. Jak už tušíte, obě děti jsem porodila v průběhu studia střední školy. S pomocí příbuzných jsem mohla mít denní studium a střední školu jsem ukončovala nejen maturitou, ale i zapsáním do školních listů, jako maturantka se dvěma dětmi.  Po maturitě jsem se rozvedla a nastoupila do svého prvního zaměstnání. Dceři byly necelé 3 roky a synovi rok a pár měsíců. Sama, matka samoživitelka, s platem (v té době) 1100,- Kč čistého. Kvůli dětem jsem nemohla být ve směnách, tedy víc peněz nebylo. V této situaci vždycky máma uspokojí  potřeby svých dětí a na sebe myslí až v poslední řadě. Kvalita stravování této situaci odpovídala. Postupem času jsem opět byla na váhové houpačce a tento jo-jo efekt mě provázel delší čas. Postupem let jsem rezignovala na všechny pokusy zhubnout, protože jsem neustále poslouchala: „Nejez (nežer), snaž se zdravě jíst a cvičit!“ Tohle všechno jsem věděla, měla jsem nastudováno, které potraviny jsou pro redukci váhy dobré a které ne. Kdyby mě někdo vyzkoušel, určitě bych obstála na výbornou. A jak jsem to tak studovala a snažila se podle toho stravovat, viděla jsem ručičku na váze stále postupovat výš, až mi nášlapná váha (120 kg) nestačila a já se musela vážit na staré kovové lékařské váze, která je na zátěž do 150 kg, ale i zde šla váha nemilosrdně vzhůru. Propadla jsem rezignaci. Řekla jsem si, že i když dělám co můžu, stejně to nemá žádný efekt. A byla jsem v pasti, ze které jsem neviděla úniku. Tlak, štítná žláza, arytmie srdce, chronická bronchitida, astma, klouby, hraniční diabetes, otoky, promodralé rty i v klidové fázi, těžkosti s vyprazdňováním stolice.To byly a jsou nemoci, které mě provázejí delší čas. Postupně jsem se psychicky dostala až na úplné dno. Neměla jsem chuť vůbec vycházet ven, v práci jsem si odpracovala to nejnutnější a pak opět rychle domů a sednout k počítači. Ráno vstát, bez nálady odejít do práce, odpracovat nejnutnější a pak opět rychle domů a sednout k počítači. Chůze byla pro mne hodně velký problém. Viděla jsem a cítila, že mne nohy neunesou. Postupně jsem utlumila i návštěvy příbuzných. Nechtěla jsem neustále rozebírat  jak vypadám a co udělám, abych vypadala lépe. Dokonce ani pláč mé maminky: „Barunko, mám o tebe strach a nechci, aby si umřela“, mě nedonutil k nějakému zásadnímu kroku. Kdyby tak věděla, kde všude jsem byla a že i z úst lékařů jsem slyšela stále to samé – nejíst a cvičit! Když jsem se svěřila jedné paní doktorce, že mám v úmyslu promluvit s psychiatrem, aby mi pomohl se z této bezvýchodné situace se dostat a pomoct mi zvýšit trochu sebevědomí, zle se na mě obořila a řekla mi, že kdybych nebyla inteligentní ženská, že by se se mnou nebavila  a že žádného psychiatra nepotřebuju. U této paní doktorky jsem od té doby nebyla.
     Jednou, na začátku roku 2018, mi má dcera položila otázku, jestli bych přeci jen nezkusila něco s váhou udělat, že by se ke mně přidala a mohly jsme se vzájemně podporovat. V té době jsem jí odpověděla zamítavě. Po čase se zkusila zeptat znovu a já jsem nebyla schopna se rozhodnout. Pak mi řekla, že někam chodí a že se jí to líbí, přístup k ní a doporučení a vůbec všechno. Tím vyprávěním jsem byla trochu nahlodána a za dva dny jsem jí zavolala, že bych to zkusila také. Byl konec dubna 2018. Pojala jsem to jako společenskou událost. Přijela jsem k dceři, ona mě posadila do auta a jely jsme do Kolína. Přišla jsem do hezkého, útulného a světlého prostoru, kde se mne ujal pan Bc. Josef Řeháček. Vstupní hodinka byla o zvážení na spec. váze, pohovor o mém způsobu výživy, co všechno jsem už pro sebe udělala a vyzkoušela, o nemocech, se kterými se léčím apod. Dostala jsem deníček, do kterého jsem měla poctivě zapisovat co sním a v kolik hodin, co vypiju a pohybovou aktivitu v tom dni. Z prvotního vyšetření jsem byla celkem v šoku. Ne kvůli váze, to jsem věděla, ale že moje tělo je dehydratováno! Myslela jsem si, jak piju dostatečně, že už víc nemusím, ale jak jsem si to zapisovala, viděla jsem, že je vše jinak a hlavně špatně. 
     Na druhé schůzce jsem si připadala jako v nebi! Pan Bc. Josef Řeháček jako všechápající anděl a já jako zbloudilá duše, která prošla peklem a očistcem, než se mohla postavit k nebeské bráně. Toto nebe se jmenuje Svět zdraví. Brzy jsem zjistila, že není jen jasná obloha, ale i šedý mráček připlul a já se musela sama před sebou zodpovídat, proč jsem vypila své oblíbené pivo na setkání s přáteli (SRPŠ). Opět všechápající Bc. Řeháček, který tiše sáhl do zásuvky svého stolu a ukázal mi obrázek krásně orosené sklenice piva a čemu se to pivo vyrovná - hromada věnečků, kremrolí a jiných „slaďourů“. Mohu říct, že je to lepší, než dostat pohlavek! Znovu a trpělivě vysvětluje, jak má být strava vyvážená, co s čím kombinovat, v jakém množství, v jakém čase, kolik vody, čaje a jiných tekutin mohu přes den vypít, spíše bych měla vypít.  
     V říjnu 2018 mi skončila první řada cyklu boje s mým tělem, které odolává statečně všemu, čemu ho vystavuji, ale boj se daří dílčími kroky vyhrávat. Mých 12 kg úbytku je toho příkladem. Svůj boj podporuji i 2x týdně návštěvou bazénu a zvýšenou pěší aktivitou. Připadám si opravdu jako vítěz sama nad sebou, hůlky, bez kterých jsem dříve neudělala ani krok, stojí v rohu předsíně, cítím se lehčí, veselejší, opět plná života a hlavně přesvědčení, že toho nechci nechat a zkusím zdolat další metu ve svém životě!
     Moc děkuji všem ze Světa zdraví, ale hlavně děkuji Bc. Řeháčkovi, že nade mnou nezlomil hůl a je ochoten mě postrkovat na šachovnici zdraví.

Tabulka výsledků

Barbora Rybáková

Věk: 54
Výška: 163 cm
-12.7 kg
6 měsíců
před po
Hmotnost 141.1 kg 128.4 kg
Obvod pasu 150 cm 144 cm

Můj specialista



Další příběh

před

po

Jitka Dubecová

Taky máte ve skříni hromádku oblečení na "až jednou zhubnu"? Já už ne!

Bylo mi padesát a začala jsem pociťovat problémy s váhou Ohnout se pro něco na zem už nebylo samozřejmostí a ta hromádka těsného oblečení ve...

-5 kg
Poradna
Svět zdraví Benešov

Vývoj výsledků

Hmotnost Tuk Voda Viscerální tuk Obvod pasu Obvod boků
141.1 kg 50.3% 36.9% 20 150.0 cm 152.0 cm
139.3 kg 51.4% 36.1% 20 148.0 cm 143.0 cm
138.0 kg 48.2% 38.3% 19 147.0 cm 146.0 cm
136.1 kg 51.0% 36.3% 19 148.0 cm 136.0 cm
136.1 kg 48.5% 38.1% 19 150.0 cm 143.0 cm
132.5 kg 47.9% 38.5% 18 140.0 cm 141.0 cm
129.9 kg 49.9% 37.0% 18 141.0 cm 143.0 cm
130.6 kg 50.5% 36.6% 19 145.0 cm 134.0 cm
128.9 kg 49.3% 37.4% 18 146.0 cm 137.0 cm
128.4 kg 49.2% 37.5% 18 144.0 cm 134.0 cm

Objednejte se na základní diagnostiku

Objednat se na základní diagnostiku organismu a konzultaci je snadné a můžete tak učinit právě teď. Vyplňte jednoduchý kontaktní formulář a naše asistentka s vámi domluví vhodný termín. Návštěva trvá 45–60 minut a nyní stojí akčních 200 Kč (akční cena platí pro první návštěvu klienta v poradně).

Přesný termín návštěvy s vámi dohodne asistentka poradny, kterou jste si vybrali, a která vás bude kontaktovat telefonicky v nejbližším možném termínu.

Je to k nám blízko

Svět zdraví v číslech

462 579
zhubnutých kilogramů
93
poraden
214
specialistů